středa 18. října 2017

Klučičí věci...

 Dnes samé klukoviny. Na výtvarných dílnách, co pořádáme v našem městě pro maminky s dětmi jsme tvořili garáž. Z krabice od bot, lepenky a samolepících fólií.

 A z roliček od toaletního papíru.
 A pak ještě letadýlka. Z jednoho velkého kolíčku, ze dvou malých a ze dvou špachtliček od nanuků. Nejvíc se mi líbily jen přírodní dřevěné, ale to pokreslování fixami kluky moc bavilo.

 Dlouhou dobu u nás letí všecky hry od amanita design. Tatínek se činil a kluci tak mají raketu z polokonzervy, jako má človíček ze samorostu. Tedy ta ve hře je od párků, my sehnali jen od oliv. Je to aktuálně nejoblíbenější hračka. A nerozbitná a za nula kč.
 Není tedy divu, že potřebovala raketovou základnu (autíčka nakonec naše děti zas tolik neberou)


 V lese teď sbíráme samé samorostové planety.
 Meče od babičky. A zas fixy. Diamanty.

 (ve školce byl netopýr)
 No a stálé robotí zaujetí. Tohle je naše rodina, co kreslil A. tátovi k narozeninám. Zprava Antonín(s natahovací rukou), maminka s miminem(v břiše ještě, máme čtyři týdny do termínu), František(svítící a s hodně očima), tatínek s rozjetou nohou.
 Postupně připravuji dárky k vánocům. Tady je hotový robot Josef z machinaria, kterého si A. moc přeje. V těle má zaháčkovanou konzervu, aby si do sebe pusou mohl ukládat poklady.
Už jsem hrozně zvědavá, co nového do naší rodiny vnese třetí klouček!

http://amanita-design.net/

úterý 26. září 2017

pirát, masožravka, rýma, brácha

 Máme doma nový zviřátko. Masožravku. Ani nestíhá žrát všecky mouchy, co jí kluci sbírají po parapetech.
 Prodělali jsme první rýmičky. Ale trvaly jen tři dny. Užili jsme se doma. Ta povinná předškolní docházka se mi vůbec nelíbí, i když to tam A. baví...a po o jde domů.
F. měl šíleně napuchlé víčko od bodnutí komára. Pirát. Já jsem celá taková opuchlá. 33 týden.
Ale pirát už má oko skoro úplně splasklé. A až splasknu já, těším se moc, jak si budu hovět tamhle vzadu ve starém novém křesle. Kojícím. Tolik z našich rodinných fotografií. Škoda, že jsme nevyfotili i tátu. Ten je teď pořád v nové koupelně, na které pracuje.

čtvrtek 14. září 2017

Vejbjoud / VeLbLoud

 Díky tomuhle velbloudovi od joujou se dnes ráno F. naučil říkat L. Asi musíme upéct koLáč na osLavu!
 Tučňák je vedLe kočičky a pandy nejobLíbenější zvířátko. TohohLe maLovaL díLem podLe zas toho od joujou, díLem podLe toho z Paniky v městečku.
MinuLý týden se oškLivě kousL do jazyku. Když jsme doraziLi s veLikým pLáčem domů, čekaL nás tam pohLed s muminkem. Díky tomu se mi ho podařiLo uspat. A jak se v noci budiL boLestí, pohLed zase pomáhaL. BáLa jsem se, jak se mu to zahojí, jak s tím bude mLuvit...
No a teď po týdnu je boLístka pryč a v každém sLově teď jazykem cvičíme L.



(Thanks Taija! Your postcard come in best time! František bite his tongue and with this picture he can fall asleep. Now he is ok and he learned to tell "L".:)sorry for bad english)

středa 6. září 2017

P o d z i m

 Jako každý rok. První školní týden, fotka u dveří. A má dopoledne povinnou školku. Stýská se mi dost.
 Už jsme začali s kaštánkama. (A vřesem.)
 Kluci si přáli čepice s anténkami. Robotí a žaludová.
 František postavil raketu.
 A špejle se dá hezky zdobit zažehlovacími korálky.
 Na zeď po dvou letech přihřebíkovaná cedule z antiku. Když už máme i toho Havla z blešáku.
 Omlouvám se prečítanému létu za absenci posledního týdne. Písmenka jsme nezvládli. Já byla plně vynervená z autoškoly. Už je to lepší. Ještě ty zkoušky. Ale četli jsme. Novou knížku. Secesní příběh. Tedy pro starší děti, ale Antonína to moc baví. A ty ilustrace! Koupená v LK za 49. Juraj Horváth a Vratislav Maňák. Proč se mění čas?




 Bylo to krásné léto. A tak rychle uteklo. Tady poslední koupačka. Myši nám prokousaly i bazének.

 A teď už ten podzim, hurá! Pomalu připravujeme na děťátko. Už se vážně nemůžeme dočkat!
 Kočárek z maringotky. A jablíčkový ubrus, co jsem si vydyndala od tchyně. Abych měla z čeho ušít potah na molitan do kočáru.
Kluci už trénují houpání. A do košíku pod kočár se ještě vejdou.

Krásný podzim Vám přeju!

pátek 25. srpna 2017

Zvířátka (plyšáci a knížky předposledního týdne prečítaného léta)

Vyráběli jsme aktuálně nejmilejší zvířátka. Nemíčka pro F. Předkreslila jsem mu ho na kus bílé látky, akrylem vymaloval sám. A. si candáty i nakreslil i vymaloval. Akrylové barvy se nám na výrobu hraček osvědčily. Jsou levnější než textilové a nějaké to praní vydrží. Po namalování jsme je sušili venku na sluníčku(a pořád se chodili dívat, jestli už uschly). Večer jsem pak v ruce ušila a vycpala náplní do polštářů a ráno bylo zvíře hotové. V plánu jich mají kluci hodně. Do vánoc- potažmo do porodu.
 Chytat se můžou do staré síťovky.
K pítku pro ptáčky, co jsme vyrobili na začátku léta se pravidelně slétají houfy vrabčáků. Pozorujeme, jak se koupají a taky jak vyzobávají krmení našim slepicím. (Vyfotit je mi nejde)
Knížky jsme spolu vybrali takové.
 První knížku máme novou od babičky. Je nádherná. Jedna pohádka je i o zvířátkách.
 Podle ruské pohádky ji převyprávěla Klára Trnková. I ostatní pohádky jsou nádherné. Třeba o kometě a autíčku cililink od Aloise Mikulky. Srdeční záležitost.



 Pak o zvířátkách od Vítězslava Nezvala. S ilustracemi zase Jiřího Trnky. Zas úplně jinými a krásnými.
 F vybral Slona a Mravence (a Veverku) Daisy Mrázkové. "Co tě to napadá, co bych si bez nich počala, vždyť je mám ráda!"


 Cirkusové leporelo od mojí spolužačky Nastěnky Stročkové s verši Robina Krále.

 Jako poslední A vybral Kočičku z kávové pěny Evy Volfové. Pořád všude potkáváme sladká koťátka. No, až se nám jednou nějaké zabydlí v prádelním koši, tak si ho necháme.





Popravdě já už se nemůžu dočkat podzimu. To horko mě dost zmáhá. Ale už je skoro tady! Je to cítit ve vzduchu a já jsem hned veselejší.