středa 17. ledna 2018

P o v a l e č






Náš milej a usměvavej povaleč je s námi už dva měsíce. Půjčila jsem mu už i svého Povaleče od And..., co jsem dostala k vánocům. Jako závaží. Každou středu si užívám dopolko s jeho roztomilostí sama. A konečně jsem přišla na to, kam se čtvrtou velrybou z Tomova starého trička. Aby měl každý svojí. Na bodyčko by se mu nevešla, ale roztrhla se nám nejmilejší deka, kterou dostal Tonín před šesti lety od naší kamarádky.

Pojďte se taky válet!

pondělí 15. ledna 2018

K r e s l i t

první kreslení tohoto roku...

 Když jsme vyklízeli půdu, narazila jsem na léto 2015. A bylo mi líto, že si častěji nekreslím.

 To když měl František horečku a usnul...
 Jen tak.
 A Josef ležel vzácně spokojeně na dece a pozoroval Antonína, jak si hraje...
 A koš plný prádla a drobky na stole i podlaze..
 doma, doma, dlouho doma...
 ...dlouho spolu. Já jak čumim z okna a tom jak vaří v kuchyni...
 Tady plánek nového pokojíku, aby je v noci J. nerušil...
 Křesílko od popelnice.
 Postýlky plný ryb.

Každý den aspoň chviličku. (Tento byl za šest dní...)

čtvrtek 11. ledna 2018

p o n o r k y

podle nové knížky od tety kluci staví ponorky. Ve výklenku na schodech. My se pomalu o sobotách pustili do dostavování na půdě(měl by tam být veliký pokoj pro tři potápěče, zatím se ale nejvíc pereme s vyklízením věcí, co jsme za těch devět let společného života nakramařili). A ta kniha je pro kluky prostě perfektní. A to jsme zatím četli jen půlku- pod vodou. Budování a objevování podmořských krás zdar! A nadarmo si neříkám pospíchej pomalu a co se vleče neuteče.











.,..,.,.,.,.,....,,,,.,.,.,.,.,.,.,.,.,.,.,.,.,..,.,.,..-,--.,-.,-.,-,.,-.,-,.-.,-.,-.,-.,-.,-.,.,.,.-,.-.,.-,.-,..-,.-.,-.,-.,-.,-..,.,.,.,.,,

úterý 9. ledna 2018

Haló bílo . . ... . .. .









Za oknem pořád ne a ne bílo a my druhý týden doma v karanténě. Tak jsme si bílo dnes vystříhali. Vylepili, vyzdobili....a nakonec si přečetli o stříhání vloček. Každá je jiná a tak ji stvořil Bůh. Dělat každou stejnou, to by byla nuda. Kocháme se a těšíme se, že někdy napadne doopravdický sníh. (A já se nemůžu dočkat jara ale to se neříká!)

(Knížku Vánoční přání vydalo karmelitánské nakladatelství, napsala Hana Pinknerová a ilustrovala Andrea Tachezy)

pondělí 8. ledna 2018

Latimerie prapodivná

Toník má novou lásku. Rybí. Prehistorickou. Žijící fosílii. Proto byl nadšený, že ji má i v nové knížce, co dostal k šestým narozeninám. Animalium od Katie Scottové (od které máme i triko se žraloky) a Jenny Broomové. Myslíme, že vážně stojí za to. Je nádherná. Pevně věřím, že se v ní někdy dostaneme i k další kapitole po rybách. Před pár dny mu vypadl první zub. Čekali jsme ho dlouho, ale zubní víla byla zaskočená a musela rychle večer vymyslet dárek za první zub (a taky ještě druhý, aby to Františkovi nebylo líto a nevyrazil si zoubek taky-ale o pandovi zas třeba jindy). Tak jsem ušila latimerii podivnou- tedy podle Antonína pra-podivnou. Jednu stranu jsem pomalovala akrylem, druhou jsem nechala volnou, aby si jí dokončil podle svého (zatím jen fixou, ale chystáme se i na barevnou verzi). A ty jeho kresby a náčrtky kostí...no miluju to.







 P.s.:kromě této první nahoře, u které obrys ryby nakreslil tatínek, všecky kreslil Tonín.